Chvíli venku

Chléb rozkrojený je ranní pozvání.
Zastavit se zrovna tu.

Ohnutý hřbet, zvon bolesti vyzvání,
abys zpomalil.

Úzkost ze mě v kapkách kane.
Byl to deštivý den.

Až zítra slunce vstane,
podívá se mi zpříma do očí.

Ta schoulená žena.
Ve mě se ozývá raněná srna.

Na kaluži vzpěněna
skvrna na vztahu dvou dní.

Kabát si už raději vezmi
a zas po svých si jdi.

Život není mezi těmito zdmi.
Úzkost půlnoci tě brzy pozdraví.