Je jaro

Jsi jak divoká růže bez vody.
Sice ještě pícháš,
ale jinak skoro chcíplá.
Ve vteřinách zdobíš,
na roky je po tobě prd.

Opadle lístky dávají sbohem větru.
Už sebou netřesou.
A vůně vzpomínání zhořkne na patře.
Já klacek, co podpíral tě.
Ještě teď bych se radši přelámal.
Moje milá, vzpomínko!
Kéž hlína sevře tě v pěst
a zbude prach.

Snad zasloužím si vytéct z klína skal
a založit ti na nový květ.
Snad.