Ještě se tu vznáší

Lehají si s větrem do usušených prádel,

s hvízdotem na strništní flétny,

jak mlha chladného rána, než jim slunce utne stíny.

Pak jdou klepat na další dveře

a nahlížet do oken tam,

kde je snad pozvou dál.

Střecha domu je plesnivá

a okoralá jak kůrka chleba zapomenutá na talíři.

Lehli by si zas.

Snad jim ty zavřené oči někdo uvěří,

až se při měsíci zvednou

a vděčně políbí hodiny běžící.

Spočněte vy udýchaní jak sousedovy husy,

co je honil předevčírem pes.

To pírko se tu ještě vznáší a v záhonu rozkvetl sléz.