K večeru

Slunce se zamklo za dveře
a tak si sednu
do trávy, třeba bude mokrá.
Třeba bude v dobré víře
vonět. Po fialkách.

Po těch květech, sklopených účesech.
Za vzpomínkou než to býlí
husy všechno vyzobou.
Motýl černý a bílý
předali si. Kliku od dveří.

Vzpomínku, které za chvíli
nikdo nevěří.
Snad jen ty mokré nohavice
a vůně fialek. Praští do dveří.
Sednu do trávy, bude klid.