Modré nebe

"...pět kroků po schodišti
a tvůj světlý vlas
na posledním schodu leží

pět kroků po schodišti
rozpažil bych
ale není komu vstříc

sníh ještě leží na strništi
rozednívá se
a stejně zase zapadá

sníh ještě leží na strništi
ten úsměv zůstal mi
vrytý do paměti..."

Vrytý do paměti
jako modré nebe z letních večerů.

Pět kroků po schodišti...

zapomněl jsem, zapomenu.