Óda na rozbalenou čokoládu

S lehkostí vybalené čokolády
sežerou mě ty tolik známé nálady.
Svět se postaví na špičky,
dokud nezkrátím knotek od svíčky.
Až se mě zeptáš proč to všechno.
Došel mi dech, no.
Dusím se o něco víc než obvykle,
sladkého nestačí a židle se opovážlivě vikle.
Víš, že to nesnáším, když kouříš.
Jak mám zajíst tu mříž?
Vyjdu ven ze dveří až na ulici.
Zkontroluji, jestli rub má i svou líci.
Jestli ten čerstvý vzduch,
nakonec není jen puch.