Popel z cigaret

Popel z cigaret,
nemocná lampa zbytky svého světla rozdává.
V ústech ulice jak nedopalek. Dohasíná
s posledním šlukem.
Pokojová rostlina chvějící se strachem, když za okny
prší. Krmí se ze psí misky, tam svlaží si ret.
A mě se zdáš v tom příšeří každým dnem krásnější.
Možná je to tím, že podzim zlomil vaz létu.
Možná je to tím, že ta ostrá zelená je dnes tak teple
žlutá až červená.
A ty víš, co pro mě ta barva znamená.
'Tak pojď a dohasni se mnou!'
V okoralém rtu převaluji své vyznání.
Vlastnímu životu.