Pražská

Porcelánová panenka se zlomenou ručičkou,
rty rudé krví zručného barvíře
a místo vlasů jen dvě blond šmouhy.
Tak nějak cestou po Karlově mostu
jsem si tě představil. Kýč na stole stánkařů,
protože jsi dnes v těch květovaných šatech
a ve větru tvoje vlasy kreslí do oblohy pár kontur.
Tak trochu kaligrafie dnešního odpoledne,
než nám dojde inkoust polibků.
Ta touha, co v tobě je
a u mě spí spánkem soch, které zdobí most.
Ty šaty mám tolik rád, tak jako tebe.