Ruina

Máš zubatá ústa
napočítal jsem jich půl sta.
Ve stínu tváře svítí ti oči,
když sleduješ psa, co na rohu močí.

Říkáš, že jsem tvé muzeum.
Cítit se díky mě stará není žádný um.
Tys na oplátku honosná vila,
jejíž údržba mě už unavila.

Chceš-li, tak kráčej vzhůru,
nekřič až potkáš můru.
Na zdi tvého pokoje odpočívá.
Kam poděla se společná střecha, si zpívá.