Slaně

Moře ztěžka slaně dýchá
z očí rovnou do obličeje.
Po tvářích oteklých steče pýcha.
Příboj hlučný člověče je.

Pokořeně odpadá kus kamene
do vln modrých plných naděje.
Ještě za přílivem vzpomene.
Jen vítr plachetnic, vic se neděje.