Sychravo

Proč strom tvůj zůstává nahý
a žlutým listům říkáš podzime?
Dech tvůj je vlahý
a mysl večera už dávno dříme.

Mlho, aspoň tu chvíli, než se oteplí,
koš s prádlem rybník si opere a suší.
Tam mezi stromy na kolíčky upli
šaty tvoje bílé, které ti nejlíp sluší.

Vyhlížet sama chodíš na louky,
jestli se tu pasou srnci.
Stébla zlomená, bílá jak od mouky,
těžko říct ti jménem, hřejivý prosinci.