Prázdnota

Zmar, destrukce, konec a slabé křehké tělo zasazené do k přirodě se vracejícího prostředí které už jen fragmentárně připomíná někdejší civilizační ruch...

To vše v osobní rovině pocitů bezvýznamnosti a nezdaru, monstrózních pocitů postupně se vytrácejících, respektive schovaných ale stále vykukujících, až ke konečnému rozloučení s nimi.