Pár slov napsat na tvoje tělo
Snít, snít v noci by se mělo
Svlačec se po plotu pne
Mít bezesného dne
Vykvetl ve dva bílé kalichy
Znamení, jsem málo tichý
Ještě slovo do tvé kůže nakreslím
Ještě na jednu větu si myslím
Na provaz silný jak paže
pověsím své ideály.
Vůli řídkou jak kaše,
komu by herci hladoví hráli.
Pramínek vlasů se zatočí
jak přiznání falešné.
Obtočil si tvůj ukazováček
a ukázal mi do očí.
Za to můžeš ty!
Schlíplý jak vrba smuteční.
Kde jsou všichni ti řeční?
Modlím se za všechny chodníky prošlapané,
protože vedly jen jedním směrem.
To soužení pro někoho trapné
drásá křídla můr,
když přiletí k lampě.
Pro jeden dotyk seskupeny v kůr.
možná je dobré závidět
broukům jejich šest noh
a že můžou lézt hadi z děr
možná, možná bych taky něco moh'
V očích kosích křídel rej
a od zobáků jiskra.
V tónech D-dur mi hrej,
kolik hloubky tam je.
Osamění napjaté
jak ptáče vyhladovělé.
Do pokoje vstupuje
jen stíny zanechává.
Zkrz závěs a listí fikusu.
Těch pokusů v plutí po zdi.
Jen výdech a nádech předčasně
a závěs polekaně odhrnutý.
Zůstal na půl žerdi.
