Vržeš v parketách tak strašně neobyvatelná
Nakažení steskem
Vybrečíme se záclonou skrytým oknem
Ven na polámané prsty zkřehlých večerů
Jsi chladná a bezostyšně trousíš pyl
Než vypučí listí tvých nálad
Skryjeme se tu všichni rozvětvení mezi tvoje prsy
A vrostlí do hlíny
Budeme zas podlahou a stíny za záclonou
Karle, pij čaj!
Pij. Pij!
Piji.
Viléme, teplý.
Když bylo poledne přelivem z brusinek,
pečený hermelín v hrudi se mi roztekl.
Pohladil jsem tě po zádech,
strnula jsi slovy mých prstů a dlaně.
Těsně vedle sebe sedíme
dvě sousta na talíři.
Rozkrojil bych ticho dvěma slovy.
Pro výkřik nejdeš daleko
Asi na dva prsty
I ve světle je šedá šedou
Všichni to ještě snesou
skoro se bojím podívat za sebe
spát - snít
vidím jen tebe
zem pod zády tlít
Strachu je teď všude
V sobě zanícení ran
Jak křehký je list utržený stromu.
Jak lehké je pírko, co chybí z křídla sýkorek.
Když jdeme pěšinou k vlastnímu domu,
ještě se máme kam vracet.
