Zápisky...

Zpod květiny
Probudí se
Kroky v hlíně
Duše zaťatá
Hladina rybníka
Ani žbluňk nevidět

Jsem jenom jako.
Letní bouře.
A babička choulí v ruce
modlitební knížku.
Utrpení visí na křížku.
Z polštáře se uvolnilo jedno pírko.
Pláč obnažil stromům větve.
Až na kost.
Mezi břehy most.
Nosím tě na krku.
V hlavě.
Bolí mě nohy od chůze.
Nezvěstný sám sobě.

Křehkost,
list, co odlomil se.
Kost,
vzduch studený, nad tím umyl se.

Nejkrásnější jsou tady rána,
když za hlubokou nocí udělá se vykřičník.
Z údolí vznese se vrána.
A den se za ní rozhostí, rozverný uličník.

Tak naposledy!
Bývá tam černá zvěř.

O životě po podzimu vyprávějí
praskající žíly pod koleny.
Úsměv zaschlý vzorek v polní cestě.
Maliny v čokoládě hřejí.
Svět ten karneval v masce nastrojený.
Zbývá tak málo, tvářit se jistě.

Blondýnko maličká
Vylezlas z pod peřiny a krajek
v šest ráno nad místní hájek.
Škrpály nazuté.
V blankytu čtrnáct hodin běhat je mrzuté.
Chvíli mám pocit,
Že je to tam a zpět.